Králický Sněžník je dominantou celé jihovýchodní části Kladského výběžku. Toto pohoří je rozlohou sice malé, ale současně třetí nejvyšší v České republice. Stejnojmenná nejvyšší hora měří 1423 metrů a výška dalších vrcholů neklesá pod 1100 metrů. Zdejší klima je dle dlouhodobých statistik drsné - průměrná roční teplota 1,7oC, 1410 mm srážek (pro srovnání: Praha 476 mm), sníh zde leží 174 dní v roce (meteorologická stanice leží ve výšce 1374 metrů). Charakteristickým terénem jsou zde svahy - velice strmé, kamenité a hustě zalesněné. Naopak na hřebenech, zejména pod Sušinou, je terén podmáčený, s množstvím jezírek a rašelinišť.

I přesto, že tyto podmínky by měly odradit každého útočníka, rozhodlo ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací - centrální orgán pověřený řízením výstavby opevnění v letech 1935 - 1938), že tuto přirozenou hradbu je třeba zesílit vybudováním silné linie těžkého a lehkého opevnění. Jak už vyplynulo z předchozích řádků, Králický Sněžník je přirozenou dominantou celé oblasti. Bylo tedy životně důležité nepřipustit, aby jeho vrcholy a hřebeny ovládl nepřítel. Ten by je mohl využít jako výborné pozorovatelny, odkud by měl pevnostní pásma na západě i na východě (včetně celého zázemí) „jako na dlani“, nebo zde umístit dělostřelecké baterie, které by mohly svojí palbou narušovat obranu celé oblasti. V neposlední řadě hrozilo také nebezpečí průniku nepřátelských jednotek a jejich vpádu do týlu pevnostní linie u Králík či Starého Města pod Sněžníkem. Naopak, pokud měla uvedené pozice v držení československá armáda, mohla odtud aktivně rušit nepřátelské operace v přilehlých údolích. Opevnění mohlo posloužit jako spolehlivé zázemí pro vedení bojů v předpolí opevněné linie přímo na hraničním hřebenu nebo na německé straně Králického Sněžníku.

© Tomáš Šetina, Martin Pelinka a Martin Dubánek, 2003