Vážení čtenáři,
otevíráte právě stránky knihy, v níž jsme se pokusili shromáždit veškeré dostupné informace o objektech čs. těžkého opevnění z let 1935-1938. Snaha vytvořit podobný přehled všech našich pevnostních objektů, a to jak těch, které se do září 1938 v pohraničních oblastech podařilo skutečně dokončit, tak i těch, jež zůstaly v různém stádiu rozpracovanosti je pravděpodobně stejně stará jako moderní „bunkrologie“ v Československu. Když jsem se svých přátel začal vyptávat, kdo s touto myšlenkou vlastně přišel a kdy se zrodila, dostal jsem se ke svému velkému překvapení až k roku 1968. Tehdejší jaro přineslo republice viditelné uvolnění v politické oblasti, ona osmička na konci letopočtu pak příležitost připomenout si několik významných výročí v jejích dějinách. Vedle půlstoletí od vzniku Československa, to bylo i třicet let, které právě tehdy uplynuly od osudného roku 1938. Roku tragického a poněkud rozpolceného, v němž došlo jak k obrovskému vzepětí všech vrstev národa na obranu vlasti, tak k potupné kapitulaci, ústupu z hranic a vydání našeho opevnění bez boje nepříteli. Právě v závěru šedesátých let došlo ke dvěma událostem, které měly klíčový význam pro vyvolání zájmu o problematiku čs. opevnění. Bylo jimi zpřístupnění dvou dělostřeleckých tvrzí - Haničky u Rokytnice v Orlických horách a Dobrošova nad Náchodem. Oběma podzemními komplexy prošly již krátce po jejich otevření pro veřejnost desetitisíce návštěvníků. Mohutné železobetonové stěny povrchových objektů, pancéřové zvony na Haničce, výtahové šachty a schodiště mizící kdesi v hlubinách, temná zákoutí, kilometry podzemních chodeb, prostorné sály - to vše zanechávalo v návštěvnících hluboký dojem. Všudypřítomné tajemno se mísilo s pocity hrdosti nad uměním našich předků. Pěchotní sruby i dělostřelecké objekty tvrzí opředené již tehdy desítkami legend přímo lákaly k podrobnému prozkoumání.
